Vítejte u druhé části vyprávění o Islandu. Dnes se od Tomáše Kubeše, který tam strávil jeden studijní semestr, dozvíte něco o přírodě i kultuře. Pojďte se námi opět do nádherné a na život náročné země gejzírů, ohně a ledu. A opět se pokochejte několika fotografiemi pana Kubeše. Na konci rozhovoru se dozvíte, kde jich hledat více.

První část vyprávění naleznete ZDE.

Jaký je vás nejsilnější zážitek z islandské přírody?

Příroda je naprosto úchvatná, a tak nepředstavitelně jiná než naše, že se jen obtížně dá vybrat, co mě uchvátilo nejvíce. Člověk má pocit, že je na jiné planetě nebo v psychedelickém snu. Může stát v sytě černých písčitých dunách, kde neroste ani stéblo trávy a jediný nečerný objekt představuje žlutý patník u neexistující silnice. Může se dívat do sytě červeného zuřivě bublajícího bahna, tyrkysově modré vroucí studánky, kam jen stačí hodit vejce a může vařit snídani, může pozorovat několik desítek metrů vysoký výbuch gejzíru, děsit vás budou rozeklaná chapadla lávových kamenů sápající na olověně šedé nebe, anebo se můžete uvelebit v teplé tůňce uprostřed travnaté pláně. Doslova asi nejsilnějším zážitkem však byl místní vítr a jeho stupnice uveřejněná v jedněch novinách – končila stupni: odfoukne nepřivázané popelnice, odfoukne děti nechané bez dozoru, převrátí špatně zaparkované automobily. Pochopil jsem, že když do ČR dorazí orkán, má Islanďan pocit, že je mírně větrno.

Která flóra a fauna se na Islandu vyskytuje?

Lesy si Islanďané vykáceli někdy v desátém století. Od té doby jsou závislí na dřevu vyplaveném z oceánu. Na studeném a větrném ostrově totiž roste jen tráva, mech a lišejníky, případně vůbec nic. Nově ve městech vysazují stromy i keře, avšak v přírodě se jedná o raritu. Obilí se dá pěstovat je na několika málo místech a v dnešní době se většinou dováží, protože to je levnější. Místní zemědělci raději systematicky pěstují trávu. Nejrozšířenějším zvířetem na Islandu je ovce. Ovce pobíhají všude po ostrově, často nejsou v žádných ohradách a pasou se opravdu svobodně. Většina turistických příruček varuje před jejich nesmyslným chováním při setkání s vozidlem a musím jim dát za pravdu – ovce je blbá a bude se vám chtít vrhnout pod kola. Místa s vegetací jsou většinou relativně izolována pobřežím, pustinou nebo horami, a tak ovce nemají kam utéci a ohrad proto většinou není třeba. Na podzim jsou nahnány do chlévů a do jara krmeny již zmíněnou vypěstovanou trávou. Typickým „divokým“ zvířetem je papuchalka, místní roztomilá obdoba tučňáka, který ještě nezapomněl létat. Život v jejich kolonii by člověk mohl pozorovat celý den, ptáčci se stále postrkují, dloubají do sebe, vzlétají a přistávají, hádají se, anebo jen tak štěbetají.

A co islandská kultura?

Island má dvě kultury. Jednu původní a jednu současnou. I když jsem se účastnil setkání spolku snažícího se o zachování původních tradic a původního náboženství, necítím se fundován ke komentování té původní. Tu současnou bych popsal asi takto: jedete ve velkém SUV do drive-in stánku s rychlým občerstvením a objednáte si hranolky a ovčí hlavu. V papírové tašce dostanete pytlík hranolek, na který jste zvyklí například ze řetězců McDonald's a igelitový sáček s čerstvě uvařenou hlavou ovce. A je to přesně to, co jméno naznačuje – ovci se usekne hlava, hodí se do hrnce a za pár hodin se bez dalších úprav podává včetně očí a všeho ostatního, co na hlavě i v ní normálně bývá. Místní kultura je takovým velice specifickým mixem původních zvyků, evropské/severské a americké kultury. Na jednu stranu se setkáte se severským citem pro rovnost, na druhou stranu je Islanďanům vlastní smysl pro zodpovědnost a americké odhodlání jít si za vlastním úspěchem a přitom za každým kamenem vidí skřítka nebo trolla. Je to taková naprosto svébytná, unikátní, místy nepředvídatelná a okouzlující směs, která je možná ještě zajímavější a neuvěřitelnější, než krajina, ve které vznikla.

Rád fotíte, co jste na Islandu fotit nejčastěji?

Na Islandu jsem nadšeně fotil prakticky vše. Rád fotím krajinu a zdejší krajina i obloha byly nekonečnou inspirací naprosto neobvyklých kompozic, obrázek řekne více než tisíc slov.

Můžete se podívat na moje stránky http://www.tomaskubes.net/photo/iceland_2008/

Můj deník z pobytu s informacemi o studiu a dalšími články naleznete na adrese http://www.tomaskubes.net/IS_blog/.

Děkuji za zajímavé vyprávění a výše uvedené webové stránky mohu opravdu jen doporučit!